Roztěkanost dětí, nepozornost, neklid, poruchy soustředění. To všechno se skrývá pod dnes velmi častou nálepkou ADHD. Proč takových dětí přibývá? Jednoduchou odpověď dala v Radioporadně speciální pedagožka a ředitelka Doučovacího centra Čáslav Martina Vrbická.

„Příčina roztěkanosti dětí tkví v rodině.  Pokud je dítě doma obklopené hromadou hraček a přemírou vjemů a hluku, nemůže být klidné, vyrovnané, ani soustředěné. Prarodiče to často vidí, ale bojí se svým dospělým dětem radit,“ říká speciální pedagožka Martina Vrbická a dává konkrétní příklady.

Dvouleté děti se nenají bez tabletu

„Dvouleté dítě jí oběd, u talíře má zapnutý tablet a kouká mezi sousty na pohádku. Důvod? Aby u jídla vydrželo. Rodiče přitom ještě sledují televizi nebo se sami baví něčím na mobilu. A tímto způsobem si v podstatě vyrábí ADHD nepozorné děti,“ varuje pedagožka.

Podle Vrbické zapomínáme na stále platné zásady: „KDYŽ SE JÍ, TAK SE JÍ.“ Je to jedna činnost, kterou bychom si měli vychutnávat a soustředit se na ni. Zastírat ji koukáním na pohádku je nesmysl, který se později vymstí.

Žijeme v nadbytku

V jednom rohu pokojíčku je bedna plná panenek, ve druhé bedně třicet různých her. Ano, dítě má mít podněty ke hře. Ale takové, které zvládne uchopit. Když je toho moc, dítě neví, kam se vrhnout a přeskakuje od jednoho ke druhému. Zásadní je, dát dítěti klid, režim a přiměřené množství podnětů. A to v současných rodinách chybí.

„Žijeme v nadbytku, konzumujeme, spotřebováváme a odhazujeme věci. Pokud se nad tím nezamyslíme a nezměníme to, tak se z toho brzy všichni zblázníme,“ varuje speciální pedagožka.

Děti potřebují slyšet NE!

„Když vás tříleté nebo čtyřleté dítě prosí v obchodě o lízátko, řekněte občas, že mu ho nekoupíte. Už v předškolním věku děti potřebují znát význam slova NE. Pokud ho pochopí až ve škole, bude pozdě. Žádné dítě nemůže být ve všem první a nejlepší. Neudržujte ho v takovém nekritickém světě,“ říká Martina Vrbická, která jde tak trochu proti současnému trendu kultu dítěte.

Podle ní všichni nemůžou být skvělí ve všem. Ráda by jako speciální pedagožka vrátila hodnotu učňovským oborům. „Rodiče často omlouvají své děti a ohánějí se papírem, že jejich potomci jsou DYS. Ale to neznamená, že nebudou nic dělat. Nemusí být nejlepší v pravopise, nemusí skvěle mluvit, ale mohou mít šikovné ruce, což se v dnešní době velmi cení,“ usmívá se pedagožka.

Tolerantní výchova ničí dětem hodnoty. Jsou nezvladatelné, zlé a ničeho si neváží

Shovívavá výchova končí špatně. Děti, kterým rodiče nevymezili hranice, mají problémy se sebeovládáním. Chybí jim motivace, disciplína a odpovědnost.

Jak dobře vychovat dítě? Ať si některé věci rozhoduje samo, dejte mu ale mantinely

V poslední době se u nás prosazuje volnější výchova dětí. Ale i ta musí mít své mantinely. Podle Zuzany Límové není možné, aby dítě fyzicky trestalo své rodiče.

I to je výsledek výzkumu Doc.PhDr.Zory Syslové, Ph.D.

CO JE HETEROGENNÍ TŘÍDA?

Heterogenní třída je třída, ve které jsou děti všech věkových kategorií – tedy od 3 do 6 let.

PROČ PROBÍHÁ ADAPTACE V HETEROGENNÉ TŘÍDĚ RYCHLEJI?

Ve třídě je spoustu dětí v pohodě, protože už tam nějakou dobu chodí a nemají proto tolik podnětů k tomu, aby byly smutné. “Nováčkům“ často ukazují, jak to tam chodí, a chovají se k nim s velkou empatií. Starší děti, které adaptací prošly, jsou vnímavé k potřebám nových dětí, protože zažily to samé.

Na začátku školního roku je dobré, aby pedagog se staršími dětmi mluvil o tom, jaké to bylo, když ony nastoupily do školky. Co jim pomohlo? Díky tomu si uvědomí, jaký kus cesty ušly a dovedou se vcítit do pocitů nových dětí a přirozeně je podpořit.

JAKÉ JSOU DALŠÍ VÝHODY HETEROGENNÍ TŘÍDY?

V heterogenních třídách mají mladší děti možnost pozorovat vývojově vyšší úroveň hry, kterou by pravděpodobně nikdy samy neiniciovaly. Tím, že se mohou do těchto her zapojit se jejich vývoj urychlí. Mají zde mnohem více podnětů. To se pak odráží jak v kognitivním, tak v socio-emočním vývoji. Interakce na různých úrovních podporují taky rozvoj jazyka a řeči.

V těchto třídách může dítě ukázat svou jedinečnost. Nepanuje tu soutěživost, děti nezjišťují, kdo je rychlejší nebo chytřejší, jako tomu může být ve věkově homogenních třídách. Přirozeně zde vzniká psychosociální klima, které obsahuje pomoc a solidaritu druhým.

OBAVA, ŽE V HETEROGENNÍ TŘÍDĚ NENÍ DOSTATEK PROSTORU NA PRÁCI S PŘEDŠKOLÁKY

Podle výzkumu je pro učitelku snažší pracovat s menším počtem předškoláků. Individualizace přece neznamená, že všechny děti budou dělat grafomotoriku a podobně. Individualita vychází z potřeb jednotlivých dětí, děti se nerozvíjí ve všech stránkách stejně, takže není možné jim předkládat stejné úkoly. Tudíž je snažší, připravit individuální činnosti pro deset dětí a pracovat s nimi, než pro dvacet osm. 

NEBUDE MALÝM DĚTEM MEZI VELKÝMI NĚCO SCHÁZET?

Malé děti mají i v této třídě možnost hrát si se svými vrstevníky, ale pokud zatouží po hře se staršími dětmi, mají tu možnost a naopak. Předškolní dítě, které není ještě vyzrálé, nepůsobí v heterogenní třídě zaostale, když si hraje s menšími dětmi. V těchto třídách nikdo nevyčnívá, naopak vynikne jedinečnost každého dítěte.

Nemusí se vám zrovna líbit, ale na zahradě odvedou pořádný kus práce. Takový škvor vás zbaví mšic a třeba zlatohlávek dodá půdě potřebné živiny. Platí tedy: NECHTE BROUKA ŽÍT!

Zatímco včelu na své zahradě vítáme, vosu nebo mšice vidíme neradi. Co když se ale na kmeni lípy nebo na zdi domu objeví kolonie červenočerných brouků známých jako ploštice? Nezoufejte. Její celé jméno je ruměnice pospolná a může být na vaší zahradě prospěšná.

Podobných brouků „pomahačů“ žije na zahradách mnoho, umí hodně a lidé by si je měli hýčkat.

Stačí pár nedotčených míst, tu kompost, jinde hromada dřeva, tamhle zase pařez nebo dutý kmen, aby měli brouci pro svůj život vhodné prostředí. Za to se člověku náležitě odmění.

Jednoduché cukry patří v jídelníčku k položkám, jejichž konzumací svému tělu příliš neprospíváme. V nadbytku jsou dokonce příčinou obezity nebo cukrovky

Strava dětí by měla být pestrá, zdravá se zastoupením vhodného poměru základních kvalitních živin.. Rozhodně by neměla být bohatá na jednoduché cukry. Jednoduché cukry přijímat opravdu nemusíme., měli by tvořit maximálně 10% z celkového denního energetického příjmu. Přílišná konzumace cukrů také negativně působí na stav zubů a v neposlední řadě na chování dětí. Studie uvádí, že přílišné množství „ rychlých „ cukrů má za následek např. poruchy soustředění a celkový neklid dítěte.

Je velký trend používat sladkost jako formu odměny. Takové sladké odměny jsou samozřejmě nesprávné. Dítě si zvyká, že za odměnu dostává sladkost a tím si dítě spojuje příjemné pocity. Moudřejší je raději dětem koupit menší sladkost nebo méně často, ale zato kvalitnější. Pokud tedy chceme děti odměnit sladkostmi, odměňujme je občas  kouskem něčeho zdravého a vyrobeného z kvalitních surovin, slazenou přirozeně medem, ovocem a s menším podílem cukrů.

Cílem není zcela vyloučit sladké pokrmy z jídelníčku, vhodné je nabídnout dětem různé nutriční varianty a to doplňovat :ovoce, tvaroh, ořechy, semínka a rovněž nahradit část tradiční mouky jinými druhy (např. celozrnná, špaldová, pohanková, jahelná atd.) Rovněž pro přípravu sladkých přesnídávek bychom měli volit zdravější varianty a to různé druhy kaší( jahelné, pohankové, vločkové..) a různé druhy pečiva s ovocnými pomazánkami.

Dalším problémem mohou být přeslazené nápoje, které často rodiče dětem kupují.   V mateřské škole mají děti na výběr vždy dva druhy nápojů : nesladký nápoj – čistou vodu a méně slazený nápoj a to různé druhy čajů. Stále spousta dětí ovšem neslazený nápoj nepije.

Společně se proto snažme  tohoto strašáka, v podobě rychlých cukrů , zvládat a nabízejme dětem spíše zdravé a nutričně bohaté odměny a naučme děti se kvalitně stravovat.

Je významné a nejdůležitější vývojové období, kdy dítě výrazně vyspívá po stránce tělesné, pohybové, rozumové i společenské. Máme smírnou hodnotu, je třeba ho ochraňovat a respektovat. Je to základní období pro začátek učení a intelektuální vývoj dítěte. Mezi nejdůležitější potřebu v tomto věku patří beze sporu hra.

Děti v předškolním věku milují hru na něco, hrají různé role a napodobují situace, které prožily. Důležité je rovněž stavění z kostek a stavebnic, vytváření a vyrábění, při kterém si rozvíjejí jak hrubou, tak jemnou motoriku.

I přesto, že některé momenty ve výchově dětí nejsou pro jejich rodiče a vychovatele příliš příjemné a jednoduché, jsou bezesporu důležité a nutné pro další zdravý vývoj dětí. Je to především období neustálých otázek „A proč?“ ..a taky období vzdoru, kdy si dítě začíná uvědomovat sebe sama a zkouší, co vše si může dovolit. Zde je na místě stanovit pevné hranice, být důslední a jednotní ve výchově. Právě pevné mantinely dodávají dítěti důvěru a jistotu, bez které se nemůže vyvíjet dál.

 Už v batolecím věku děti rádi pomáhají a napodobují své vzory – nejčastěji rodiče, ale i starší sourozence, prarodiče…, a to je pro ně ten nejlepší a nejpřirozenější způsob učení. Stejně důležité je dodržování stanovených pravidel, ať už v rodině, ve školce nebo v celé společnosti, které pomáhají dětem pochopit, jak svět funguje.

A na co bychom rozhodně neměli při výchově dětí, nejenom v předškolním věku zapomínat? Snažit se všímat si toho, co dobrého udělaly, co se jim povedlo, co dokázaly a zvládly, v čem se zlepšily. Především tím bude sílit jejich sebedůvěra, kterou budou potřebovat celý život. Dobrou práci není třeba odměňovat sladkostmi a dárky, mnohem lépe ji oceníme pohlazením, úsměvem a upřímným projevem obdivu.

Aspekty školní zralosti a připravenosti

U předškolních dětí bychom měli v první řadě rozvíjet pozornost. Pozornost je základním stavebním prvkem pro příjem informací. Jejím prostřednictvím lidé poznávají své okolí, mohou se rozvíjet. Další důležitou funkcí je sluchové vnímání. Rozvoj sluchového vnímání souvisí se záměrnou pozorností. Dítě by mělo být od tří let schopno určit, odkud zvuk přichází, postupně během následující roku by se mělo naučit rozpoznat, co zvuk vytváří. Ve čtyřech letech by mělo poznat písničku podle melodie, vyslechnout pohádku, vyprávění. Rok před nástupem do školy by výše vyjmenované úkoly mělo dítě již zvládat bez problémů. Další důležitou funkcí je sluchové rozlišování. Předpokladem je úspěšné zvládnutí předchozích kroků, tedy sluchová koncentrace a sluchové vnímání figury a pozadí. Mezi další důležité oblasti patří zrakové vnímání. Úkoly, které dětem na rozvoj odlišení figury od pozadí předkládáme, mohou mít různou náročnost. Vycházíme z vývojové úrovně dětí. Mezi oblasti, které bychom měli, také rozvíjet patří motorika, vnímání tělesného schématu, grafomotorika a řeč. Velký význam má též psychická a sociální zralost. Dítě musí například vědět, že co mu projde doma neprojde ve školce. Ve škole je hodně důležitá sebeobsluha a také pracovní návyky. Na školu musí být zralé nejen dítě, ale i jeho rodiče.

Co umíme, děláme rádi

Dítě by před nástupem do školy mělo zvládat například pravolevou orientaci nebo znát celé své jméno a případně i adresu. Musíme se snažit citlivě doladit to, co dítěti nejde. Měli bychom je vést k tomu, aby si v tom co se mu nepovedlo, našlo něco, co se mu podařilo. Předškolák už dobře ví, že mu něco nejde, a pokud jeho výkony stále vynášíme do nebes, nijak tím jeho vývoj nepodpoříme. Můžeme tím jeho sebevědomí naopak srazit, protože nabude dojmu, že je tak nemožný, že nám stojí jen za falešné chvály.

1. Dítě by mělo být dostatečně fyzicky a pohybově vyspělé, vědomě ovládat své tělo, být samostatné v sebeobsluze.
2. Dítě by mělo bát relativně citově samostatné a schopné kontrolovat a řídit své chování.
3. Dítě by mělo zvládat přiměřené jazykové, řečové, a komunikativní dovednosti.
4. Dítě by mělo zvládat koordinaci ruky a oka, jemnou motoriku, pravo-levou orientaci.
5. Dítě by mělo být schopné rozlišovat zrakové a sluchové vjemy.
6. Dítě by mělo zvládat jednoduché logické a myšlenkové operace a orientovat se v elementárních matematických pojmech.
7. Dítě by mělo mít dostatečně rozvinutou záměrnou pozornost a schopnost záměrně si pamatovat a vědomě se učit.
8. Dítě by mělo být přiměřeně sociálně samostatné a zároveň sociálně vnímavé, schopné soužití s vrstevníky ve skupině.
9. Dítě by mělo vnímat kulturní podněty a projevovat tvořivost.
10. Dítě by se mělo orientovat ve svém prostředí, v okolním světě i v praktickém životě.

MOJI MILÍ,
nerozmazlujte mne.

• Vím dobře, že bych nemělo dostat všechno, oč si řeknu. Já vás jenom zkouším!
• Nebojte se být přísní a pevní. Mám to raději – cítím se tak bezpečněji.
• Nedovolte, abych si vytvořil špatné návyky. Musím spoléhat na vás, že je včas odhalíte.
• Nedělejte ze mne menší, než jsem. Nutí mě to, abych se choval nesmyslně „jako velký“.
• Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy. Nabourá to můj smysl pro hodnoty.
• Nechraňte mne před všemi následky mého jednání, potřebuji se někdy naučit snášet obtíže a bolest.
• Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným poranění a bolístkám. Dokážu se s tím vyrovnat.
• Nesekýrujte mne, muselo bych se bránit tím, že budu „hluché“ a budu dělat mrtvého brouka“
• Nedávejte mi ukvapené sliby, pamatujte si, že se cítím mizerně, když se sliby nedodržují.
• Nezapomínejte, že se vždycky nedokážu vyjádřit tak, jak bych chtělo. Nejsem proto vždycky přesné a nebývá mi rozumět.
• Nepokoušejte nadměrně mou poctivost. Dostanu strach a pak lžu.
• Nebuďte nedůslední. To mne úplně mate.
• Neříkejte, že mne nemáte rádi, i když někdy dělám strašné věci.
• Neříkejte, že mé obavy a strach jsou hloupostí. Pro mne jsou hrozivě skutečné a hodně to pro mne znamená, že se mi snažíte porozumět.
• Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní, velmi mne pak šokuje, když zjistím, že to tak není.
• Nikdy si nemyslete, že je pod vaši důstojnost se mi omluvit. Po vaší omluvě se můj vztah k vám stává ještě vřelejším.
• Nezapomínejte, jak rychle dospívám. Je to určitě těžké držet se mnou krok, ale prosím, snažte se.
• Nezapomínejte, že nemohu dobře vyrůstat bez spousty lásky a laskavého porozumění.
• Ale to všechno vám nemusím říkat, že ne?

VAŠE DÍTĚ (Z knihy Františka Novotného: Blažení)